Ze zápisků zapomenutého. (XVI.)

Zas divoce noc prohýřena byla...

Roj myšlenek se motal v těžké hlavě

a na mdlá víčka sen se snášel právě,

když návštěva mne divná překvapila:

tři cizí muži, dva z nich v stejnokroji;

z těch jeden podal jakýsi mně list,

co ostatní se jali po pokoji

vše prohlížet. Já nemohl jsem číst,

mně před očima kola dělala se,

jen tupě jsem se díval, beze slova,

jak prohlíželi, skříň co která chová,

a v listinu vše znamenali zase.

A jako zde, tak v ostatním též bytě

si počínali nenuceně, hbitě;

muž občan zdál se býti spokojen.

Pak velkou pečeť ještě vtiskli jen

tu na dvéře, tam na zásuvky, skříně –

a odcházeli bez pozdravu, němě;

muž občan pouze uklonil se jemně

a jeho zrak mi děl: Jsi na mizině!