Ze života krále Šalomouna. (I. Fíky.)

Krále Davida syn, ještě hošíček,

maje fíků plný košíček,

jedl z něho na předpraží hradu.

Přišel k němu sirotek a z hladu

poprosil ho o několik fíků.

„Ničeho ti nedám, poběhlíku!“

Šalomoun děl. V tom král David vyšel

a že příkrou odpověď tu slyšel,

pravil k němu: „Krutě mluvíš, synu,

zlo jen schopno takového činu.

Šlechetný rád koná dobrodiní!

Rozděl se s ním!“ – Šalomoun to činí.

Hoch vzal fíky; díky za ně vzdával;

a když sobě na nich pochutnával,

s Šalomounem proměna se děla,

v srdci jeho radosť vypučela,

radosť, jakou pociťuje pouze,

kdo svým bližním vypomáhá z nouze.