Ze zvuků všech, ze šumu ulice,

Ze zvuků všech, ze šumu ulice,

z hukotu splavu, z hudby, z kouzla písní,

zvuk tvého hlasu představa si vysní.

Změť zvuků – ohňostrojů kytice,

v nich hlas tvůj zářnou hvězdou do tmy letí

a opojuje, mámí nejvíce.

Tak povždy hlas tvůj mohu uslyšeti,

ať bdím, či sním. Jak srdce podobou,

tak sluch můj naplněn je hlasem tvým;

co pomyslíš – já ihned srdcem svým

přes prostor jako paprsk zachytím,

vítězíc nad tebou i nad dobou.

A v samotě své o tobě když sním,

tvou duši mám i celou bytost tvou.