Žebrák. (3.)

By Jan Václav Tůma

Žebráku šedivý,

nermuť si pláčem líc,

hleď, já jsem mlaďoučký

a nemám také nic!

Ty si svůj chlebíček

vyprosíš u dveří,

většíť já bídu mám,

kdo však mně uvěří? –

Tvé bídy litují,

o své já nepovím,

ty si ji opláčeš,

já to už neumím.

Ty chodíš po světě

v cizině svoboden,

a já jsem s národem

v své vlasti poroben!