Žebráka stesk.

Není v světě nad žebráka

Bídnějšího nebožáka;

Ten, co léhá do peří,

Nezkusil a nevěří.

Na svých rejdit, kliky tříti,

Zimou třást se, hlady mříti;

Ten, co léhá do peří,

Nezkusil a nevěří.

Přijdu-li kam do vsi, v město,

Psů se na mne sběhne se sto;

Ten, co léhá do peří,

Nezkusil a nevěří.

Ondy přijda do stavení:

„Prosím, Pámbíček odmění!“

Ten, co léhá do peří,

Nezkusil a nevěří.

Hospodyň jak lítá saně:

„Tu ochlasto, cucej z dlaně!“

Ten, co léhá do peří,

Nezkusil a nevěří.

Buchne dveřmi, ruku raní,

Bože! Bože! spomeň na ni!

Ten, co léhá do peří,

Nezkusil a nevěří.

Však se dobře tak mi děje,

Že mi šatem vítr věje,

Ten, co léhá do peří,

Až to zkusí, uvěří.

Kdo si stele lůžko z trní,

Tomu v noci hlava brní;

Ten, co léhá do peří,

Až to zkusí, uvěří.