ZEDNICKÁ.

Co má v světě pevně státi,

Musí se mu základ dáti,

Pak jsou marné ouklady;

Proto naše první práce,

Ač to není žádná láce:

Hledat pevné základy.

Na sta ruk se hemží stále,

Zedník snoubí pilně dále

Kámen k druhu kamenu.

Tak zdi rostou velikáni,

Hrady, chrámy, věže s bání

Pnou se k nebes temenu.

Hle tisícům lidstva stánky,

Proti parnu, zimě schránky

Zedník švarný způsobil;

Kam do končin vede cesta,

Jako Praha krásná města,

Zedník zroubil, ozdobil.

Proto vážnost před zedníkem!

Vzdejte jemu lásku s díkem,

Činí vám všem dobrotu;

S krokví to kladívko, lžíce

Stojí světu za tisíce,

Má nad zlato hodnotu.

Když spatříte na rovnosti

Pnout se maják do výsosti,

Ať hned ústa volají:

„Všem zedníkům budiž sláva,

Díla jejich nejsou tráva,

Ty na věky trvají.“