ŽEL.

Hoi, kdybych byl orlem, k slunci bych polítnul,

V zlatojasné zoři z jitra bych se koupal,

Ode hvězdy k hvězdě vesele bych stoupal,

A v moři nebeském k blahosti procitnul!

Kdybych byl potůčkem, vlastí bych se vinul,

Zem a nebe spojil v obrazu hladiny,

Perly bych vynášel z podzemní dědiny,

V bezedném pak lůžku oceánů hynul!

Kdybych byl slavíčkem, jak bych já si zpíval!

Noc a háj a hvězdy by mne poslouchaly,

Až by jitřní plesy nad horami vstaly,

Až by mne i píseň v háji hrob ukrýval.

K slunci duch se vznášel perutí orličí,

Srdce o samotě co potůček plyne,

Nad nimi střídajíc se bouř a jasno hyne;

Jen můj zpěv žaluje, že není slavičí!