Žel mi tě po letech ještě...

MLADIČKOU a subtilní zavraždili tě

otcové počestní,

nudíce se u manželek ctnostných,

a jejich synové,

užívající světa.

Bílou chodbou nemocnice

zmizela mrtvola tvoje;

nikdo nezařval: Vrahové!

v klidné požitky jejich – – –

Žel mi tě po letech ještě!

Mělas žhavé oko a do modra černý vlas

a trochu zděděné krve po barbarských Hunech.

Žel mi tě po letech ještě!

Však ne proto, žes nenašla tady

krb vypaseného troupa,

abys mu rodila smavé, dobře prosperující děti – – –

já bych tě raděj viděl dál žít v té ďábelské skrýši

a mstít se, strašlivě mstít se,

jedem objetí svého mstít se,

až k pravnukům pravnuků mstít se,

za sebe a za svoje sestry,

za nás a za naše bratry

a za celý rod vyděděných SATANA dítek mstít se

na té chráněné kastě

měšťáků bohabojných

a privilegovaných.