Žel, můj lese, opadáváš,

Žel, můj lese, opadáváš,

jíním prokvétá ti vlas,

z kmenů všech i ratolestí

prchá zelené tvé štěstí

i růžový nádech kras.

Vraždychtivý od severu

pádí ostrých větrů šik,

trhá listí, mrazně zlotí, –

také vše jen půjčeno ti

v krátký jara okamžik.

Jako my, jsi přeubohý:

náhodou jsi k žití vstal,

náhodou jsi povypučel,

náhodou jsi měl snad účel,

náhodou jsi opadal.