Žel, o žel.

Stalo se už, stalo, stalo,

žel, a musilo se státi,

že jsem musil svoji lásku

oplakati, oplakati,

sotvy jsem ji pučet zřel,

žel, o žel, o žel, o žel!

Dlouho jsem snad štěstí drahé

požíval, ach škoda štěstí,

ono zřídka chudu pěvci

pravou růži ohně pěstí,

a když pěstí, zmizí pel,

žel, o žel, o žel, o žel!

Zase jiný, jiný zase

na chvilku se šťastným stává,

ach neví, že mu už doba

plných poupat opadává,

že je čas, by též se chvěl,

žel, o žel, o žel, o žel!