Žel Slováka.

Chtěl pozdraviti bratry

Věrný slovenský syn,

Tam vystoupil na Tatry

A zírá do krajin.

Dmou ňádra se mu radostí,

An zírá vůkol sebe,

Svírá se mu srdce žalostí,

An hledí pod sebe.

Vůkol kam sahá nebe,

Budí se slavský rod,

Jen tvůj, nebohá máti,

Dřímá slovenský plod!

A mocněji ples ho dojímá,

A mocněji svírá ho žal,

Nad bratry tam v dálce jásá,

Jen nad vlastí pod sebou lkal.

Lká nad ní tichým pláčem,

Že nectně umírá,

Že cizinskému vrahu

Slavně neodpírá.

A jeho slzy kanou

Na Tatry milené,

A jeho vzdechy vanou

Do vlasti, do vlasti odcizené.