ŽEL Z DÁLKY.

Když jsem já se s tebou loučil,

Žádal jsem tě o ruku,

Bych ji aspoň tiskat mohl,

Nemaje slov pro muku;

Ty’s mi ji sic, děvo krásná,

Z outrpnosti podala,

Ale moje věrná ruka

Bez tisknutí zůstala.

Což i to ti mnoho bylo,

Když jsem já ti všecko dal,

Srdce, duši, krev i život

Službě tvojí věnoval?

Srdce, duši – dvě ty věna,

Jež mi otec lásky přál,

Věna, jež jsem výše cenil,

Než své doly zlata král.

Ani zhledu, ani slova,

Z nichž se tušit láska dá,

Nepopřála’s při rozchodu,

Tvou když tiskla ruka má;

Já se při tom sic usmíval,

Měla’s však mou duši znát!

Dítě také se usmívá,

Když se má do pláče dát.

S bohem tedy, modré oči,

Vás já darmo k lásce zval,

S bohem vy dvě slunce lásky,

Vás Pán pro mne nerozžal;

O tak oči, modré oči,

Až tak ráj svůj najdete,

Slibte, že přec mi co luna

Na pouť zářit budete.