Žel.

Kam mám jíti želiť,

S kým mám hoře děliť?

O mé smutné dumy!

Kdož jí porozumí?

Lid můj v spánku dřepí,

Vašněmi se těpí,

Výhost dává Bohu,

Jak to snésti mohu?

Nekázaná mládež,

V církvi svatokrádež,

Plémě věrolomné –

To jsou muka pro mne.

Bol mě proto hněte,

Věnec z trní plete,

A krev se mi vřelá

Proudí dolů s čela.

Srdce prudce bije,

V oko trud svůj lije,

Div-li, že ta vláha

Prosouti se zmáhá?

Prosuj se jen hoře,

Prosuj se jak moře,

Pohřbi ve své hloubi,

Co mě s bolem snoubí.

Pohřbi samo sebe,

Ať mi vzejde nebe,

Ať skvost pravdy svítí,

A slast se mi vznítí.