ZELENÉ MOŘE.

Vůní jdu pomalu, v směsici trav

zraky své zemdlené noře!

Přede mnou v dáli jen černá se splav,

všecko je zelené moře...

Nade vším klene se modravá báň

slunná a s večerem čistá,

za lesy, za hory, za nízkou stráň

slunce se zapadnout chystá.

Zeleně svěží to velký je pruh,

moře tak tiché, tak teskné,

poslední paprsky zbrázdily vzduch,

v kterém už západ se leskne.

Západ... A koberec travin už zvlh’,

zvlhne vždy za této chvíle. –

Nad mořem zeleným šedý pruh mlh

racků jsou peruti bílé...

Jakoby dotkly se chvějících vln

na onom šumícím moři –

Bouře však nebude – modře vzduch pln,

oblaka na časy hoří! – –