zelené provisorium

jak jsi krásná, naše domovino

v tomhle koutě hornatém.

ze zelené sklínky jako drsné víno

pijem tvoje ticho v žalu svém.

ticho podestlané spodním tónem lomů,

nebozez tu hryzá skálu svlečenou.

ticho zakřiknuté jako po polomu,

nežli mrtvé odvezou.

motory a kola také tu tam vzruší,

vezou kámen do vápenek, vápno do světa.

ale zeleného ticha nepřehluší

ani ptáka, v němž je starost zakleta.

starost o mláďata, lačná nedočkavě,

starost písně nad hnízdem.

sítí písní přikryti jsme smavě,

ač i písně ty jsou těžkým údělem.

drsná krása kraje, romantika těžby

zahalují naše provisorium.

vnitřní lidská tvář, stín nelítostné řežby,

v zelený se přikrčila dům.