ZELENÝ OKAMŽIK V PARKU.

Je chvíle ztmívání.

Ni světlo ani stín

v zakletý háje klín

se listím nesklání.

Vše stejné: lupání,

sněť, kůra, dole blín,

pták, jenž pad do houštin,

zvuk, co vsí vyzvání.

Tvar smyt. Jen jeden tón:

zeleň. A na víčka

se plošně klade... Skon?...

Kdo den dnes uhýčká?...

Teď vstává Ticho – – Sní –

vše v rubáš mlhy schví.