železné hory

na bučině, pod bučinou metelice fičí,

zatančí a neublíží, v peří holubičí

zahalí nám rozdrásaný vápencový kraj.

v oborách jdou ke krmelcům jelen, daněk, srnčí,

obec dřímá přikrčena, z vápenky vůz drnčí,

starý osud severní vše mění v jinotaj.

sněží ve dne, sněží v noci, v zatemnění přísné,

pod parohy v hostinci vzduch kouřem, pivem kysne,

sousedi tu v kartách slaví svátek, neděli.

po půlnoci do osady stařík podroušeně

lesem, poli, tmou a činou kobrtá k své ženě;

krátkodobou smlouvu na smrt nikdy neměli.

jak ty skály, jak ty lomy, lidé kostrbatí

pokuřují si, ať zloba cokoli jim hatí,

z pevné látky uhněteni, pevni pod čelem;

metelice vratkých časů nezmění nic na nich,

osud lidu: jazyka dar, práci v tvrdých dlaních

nesou věrně do naděje s moudrým úsměvem.