ŽELEZNÍ OŘI

Pokaždé kdykoli poblíž nádraží kráčím,

úchvatné mámení v žhavé mysli mé vzrůstá.

Nárazy vozů v mou mysl vábivě znějí,

výskoty píšťal mne zpíjí

stejně jak víno neb hudba. –

Řady zřím zelených, rudých,

hnědých a našedlých vozů.

Železní oři!

Čekáte na kolejnicích rozjezdu v daleké kraje,

podobny ptákům, již k jihu odlétnout chtějí.

Odvážní oři!

Miluji láskou vás vroucnou, protože letíte světem,

podobny neznavným větrům kroužíte před tváří Země,

vidíte národy, moře, horstva a města i pouště.

Evropu s jejími křídly,

Asie světlo,

Afriku s procitlou rasou, zlato burs Američanů,

australských pastvisek úsměv.

Rozkošní oři!

Milenky tančící k vřeskům živelné hudby;

slyšíte nenávist, lásku, niterné zvony,

které vším hlaholí lidstvem.

Změna a nestálost blahá život váš celý,

poutníci bludní,

již vždy se vracíte k rodnému prahu,

aby zas tuláckou vášní puzeny, prchly jste v dálku,

větrem a horami, mořem

nově se zpíjely v závrať.

Tuláci smělí!

Křídlatí oři!

Můj duch se rozjíždí s vámi

současně na všechny strany

v pomezí světa.

Urputných neštěstí čety,

osud jež v cestu nám staví,

prohry jsou života mého, přes které výhry zas nové

nadějně letí.

Nadšeně kroužiti chtěl bych s loděmi, s železnicemi,

s hrdými vzducholoděmi kolem tvých prsou, ó, světe!

Podoben motýlu zářných, slunečních barev,

který se nad květem houpá, opájen krásou a vůní

umění květenství, dychtiv polibků jeho.

Vítězný duchu!

V červáncích budoucna vidím

světelnou nadzemskou dráhu

od země v prostor:

Letící vlak se jím řítí k přátelské hvězdě,

nese jí bratrský pozdrav

člověka Nového Věku!