Želíš, že ti jeseň krutá
By Adolf Heyduk
Želíš, že ti jeseň krutá
spěchá v kadeř jíní plésť?
nežel, vše se kolem mění,
ani kámen stálý není,
změna jenom stálá jest.
Čas po krásách letmo tihne,
jako po jelenu chrt;
v jara plnotěšném vání,
v bujném růží vykvétání
ukrývá se věčná smrť.
Či myslíš, že zápal vzletný
a nebeských citů roj
vede v život? – marné zdání,
každé ňader oddýchání
s životem je smrti boj.