Želíš, že ti jeseň krutá

By Adolf Heyduk

Želíš, že ti jeseň krutá

spěchá v kadeř jíní plésť?

nežel, vše se kolem mění,

ani kámen stálý není,

změna jenom stálá jest.

Čas po krásách letmo tihne,

jako po jelenu chrt;

v jara plnotěšném vání,

v bujném růží vykvétání

ukrývá se věčná smrť.

Či myslíš, že zápal vzletný

a nebeských citů roj

vede v život? – marné zdání,

každé ňader oddýchání

s životem je smrti boj.