ZEM POD HORAMA.

Tam pod horama, pod vysokýma

k nebi co zvedly své témě,

tam žije krása nevykreslená,

nevyzpívaná, nespodobená

krása té goralské země.

Měřiči přijdou – v pokoře manské

kloní se goral – „Hó, to je panské!“

kde tvůj děd oral, kde otec sil,

panský díl byl.

Žal přilne k žití, jak hora k hoře,

k nebi jde Jasa Krasuly hoře,

žal tvůj a odpor v hodině pozdní

za mříží dozní.

A ty děvuchy, děvuchy bídné,

stud mine hladem, nach bídou řídne,

nadarmo hněvem a žlučí hoř tu –

ty jsou těch fořtů.

Tam pod horama, pod vysokýma,

k nebi co zvedly své témě,

tam žije, žije nevykreslená

nevyzpívaná, nespodobená

bída té goralské země.