ZEMĚ MÁ

Ohromný život lásky tu žije

v této drahé podivné zemi.

Řeky, hory, lesy, pole – nechte mi je,

umříti nechce se mi!

Maminka, duše, milenec, dítě,

modlím se k nim a k té půdě,

pomněnka u potoka, chrpa v žitě –

tak jsme tu žili jen chudě.

Bohatě snili jsme, milovali,

srdce nám plamenem hoří –

tobě i mně, tobě i mně, a v dáli

omamná píseň se rozhovoří.

Umříti nechce se mi a naslouchám kráse,

slzy v oblačné řase. A cítím

tajemné lásky kroky na zemi zase,

jak když jdou nebeským kvítím.

Země má sladká, drsná a milovaná,

nešťastná! Nešťastná? Strach srdce svírá.

Umříti chci, nežli dopadne první rána

a v smrti štkát: „Ona ať neumírá!“