ZEMĚ.

To nevzdychá jen člověk,

když hvězda padne v zraky

a srdce k srdci tíhne:

země vzdychá taky.

A nezpívá jen skřivan

a vlaštovička snivá,

když pod lazurem letí:

země taky zpívá.

A necítí jen srdce,

jež musí samo býti,

co bolí, tíží, tlačí:

země taky cítí.

A neotvírá náruč

jen láska toužíc, mraky

by s čela na vždy sešly:

země tmavá taky.