Zemí rozestřel se pokrov blýskavý,

Zemí rozestřel se pokrov blýskavý,

hustý jako kožešina sobolí,

z bílých vln, jež kryjí širé okolí,

pokraj hustých lesů trčí sinavý.

Zářícího třpytu zásvit kmitavý

slepotou by zranil oko sokolí;

jednotvárnost s nudou sedla do polí,

hlasem unaveným cos jí vypráví.

Chladné odmítavé lhostejnosti šat

s hrdých beder nebe sněhem k zemi spad’,

aby na čas aspoň v řasy svoje skryl

těžké brázdy pluhu, který zemi zryl:

pusté rovy všech, jež oštěp smrti sklál,

slepé cesty těch, kdo ještě spějí dál.