ZEMI

Jak poskvrněn je svět! Však my jsme mládi

a z hloubi vydechujem, ty a já,

když večer prsty zlatými nás hladí,

nás oba, viď, má země panenská!

Já dlouho bloudil. Nejen z luk a lesů,

já k tobě přišel z dusna lidských cest.

Svět sáhl na mou píseň, již ti nesu,

já měl ti jeho prach a popel nést.

A přece, vím, jsem tvůj. Až k tobě dolů

se nakloním, ty dík mi pošeptáš,

ty přijmeš mne v své náručí a spolu

nás houpat bude večer, otec náš.