Žeň veliká – dělníkův málo!

Vás je málo: a žeň, ježto zraje,

Jež se v poli bělá, veliká je! –

I ač velké dílo na vás čeká,

Nechť z vás nikdo díla se neleká;

Ale proste a volejte k Otci:

Dělníkův ať pošle ku pomoci.

Vás je málo: chudí jste a prostí;

Já vás daře láskou a milostí,

Káži vám již důvěrně a směle:

K zahynulým ovcím z Israele,

K pohynulým bratrům svojim jděte,

A všem, co i jak vám káži, rcete! –

O království mém, že blízko, kažte,

Všude dobře činiti se snažte:

Uzdravujte choré, malomocné,

A ďábelství slovem víry mocné

Vymítejte, mrtvé bratry křeste;

Při tom ale, jak vám velím, vězte:

Darmo vzavše, darmo přisluhujte,

O zisk svůj a slávu nepečujte!

Co vám z lásky milostí mou dáno:

Z lásky od vás budiž rozdáváno.

Vás je málo: chudí jste a prostí!

A já nad to ještě přísně káži,

Ať se zbytečností každý zhostí,

Ať mu ten svět v ničem nepřekáží.

V srdci nosíc pokoru a lásku,

Zlata nebeřte si do opasků,

Ani stříbra, peněz v měšci noste.

S důvěrou však pevnou v duši prosté

Přes hory a doly, luhy, pole,

Ode města berouce se k městu,

Nebeřte již na tuto svou cestu

Mošny, obuvi, dvou sukní, hole:

Jedno s důvěrou a láskou jděte! –

Kde mé slovo vámi bude seté

Otci ke cti, lidem ku pokoji:

Najdete vždy krmě a mzdy svojí.

A tak jdouce, vejdete-li v místo,

Hledejte a ptejte se na jisto,

Kdo by tu byl hoden, vaším slovem

Zvěděť o království Božím novém:

K tomu jděte a tam pobudete,

Dokud ve městě tom zůstanete.

Vcházejíce do takého domu,

Rcete: „Pokoj domu budiž tomu!“

Kde vás přijmou, a dům bude hodný,

Pokoj váš naň přijde blahoplodný.

A kde nepřijmou vás, vašich řečí

Neslyšíce leč jen pod bezděčí,

Nechtíce se na pokání dáti:

Pokoj váš a láska k vám se vrátí.

A vy vyjdouce ven, i prach z nohou

Na čeleď vyrazte na nebohou! –

Vězte pak, že Sodomě, Gomoře

Bude nésť v den soudný menší hoře,

Nežli městu tomu v jeho vzdoře!

Málo je vás: – a vy máte jíti,

Jako ovce mezi vlčí plémě,

Máte hlasateli pravdy býti

U lidu a králů této země;

Co vám pravím ve tmách: to vy

Za dne ohlásíte mými slovy;

Co slyšíte nyní skrytě v uši:

Na domech to kažte každé duši!

Při tom ale, jak má láska radí,

Opatrni buďte jako hadi,

Jižto hledí, kde a co jim vadí.

Sprostní buďte jako holubice,

Slovo mé v své duši chovajíce,

Lidí zlých se nic nestrachujíce.

Neb, ač pokoj lidem hlasat jdete,

Vzdor a záští u zlých naleznete.

A tak předkem můžete býť jisti,

Že vás budou ve své nenávisti

Poháněti na soudy a sněmy,

Stíhať budou útrapami všemi,

Před vládaře, krále budou vodiť,

Proti vám je štváti a vám škodiť

Pro mne, že se ke mně s láskou znáte,

A že z lásky ke mně vy je máte

Pravdou mou a láskou vysvobodiť.

A když o vás, beránkové moji,

Vlci zlostní budou chtíť se rváti,

A vám před vládaři bude státi:

Tož netrapte péčí duše svojí,

Co by mluviť jste a říci měli.

Doufajíce v Otce, buďte smělí,

A vám v hodinu tu bude dáno,

Co má soudcům býti domlouváno:

Ne vy na obranu díla svého,

Leč Duch bude mluvit Otce mého.

Nechť pak bratr vydá bratra,

Syna otec, rodiče své děti,

Nechať zloba zuří si, a chatra

Odsuzuje na smrť, na prokletí,

Nenávisť nech proti vám se rojí

Pro jmeno mé a pro pravdu moji;

Kdož setrvá se mnou, kdož ostojí

Až do konce: – spasí duši svoji!

Zhrzí-li však vámi v tomto městě,

Příčíce se vám a vaší řeči,

Jinam utečte a na své cestě,

Kde lze, vyhněte se nebezpečí.

A vždy při tom mějte na paměti:

Israelských měst že nezchodíte,

I jak Jerusalem, jak zlé děti

Syn člověka soudí, sami zvíte.

Protož nebojte se, věrní moji,

Kteří vůli mou a lásku znáte,

A jak beránkové jíti máte

Mezi vlky na dílo a k boji.

Nechať sápají se vlci tito:

Vy jim zjevte, co je dosud skryto,

A co tajno, nechať zvědí cele.

Což vám pravím ve tmách, pravte směle

Na světle; co slyšíte tu v uši,

Se střech hlásejte to každé duši. –

Nebojte se těch, kdož vraždí tělo,

Nijak ale, a byť jim se chtělo,

Nedovedou zahladiti duši.

Bojte však se Toho, jak to sluší,

Jenž i duši s tělem může meci

A zatratiť ve pekelnou peci.

Touto bázní Boží se ozbrojte:

Lidí ale již se nic nebojte!

Nebo vizte vrabce, bídné ptáky,

Z nichž dva za penízek dávají se,

A kde bez vašeho Otce jaký

Padá na zemi a zabíjí se?

A týž Otec váš, jenž vrabce vidí,

Zná též, kdo i proč vás nenávidí.

A ten Otec váš i všecky vlasy

Na hlavě má spočítané vaší:

Nebojtež se tedy zlostné chasy,

Ježto stíhá, děsí vás a straší;

Otec váš ví o vás – duše spasí:

Nebo nad vše vrabce jste mu dražší.

A tak jděte, mocni sílou víry,

K pohynulým bratrům ve svět šírý!

Nic se nebojíce lidské zloby,

Já co kázal, kažte každé doby:

Milosť pravdy, blaho lásky mojí

Otci ke cti, lidstvu ku pokoji.

A kdo před tváří mne vyzná světa,

Hotov ke mně v tuhém boji státi:

I já k němu chci se v nebi znáti

Před Otcem svým po všech věkův leta.

A tak jděte na dílo a k boji,

Učeníci a poslanci moji!

Jeť vás málo, a žeň veliká je,

Ježto se již bělá – v poli zraje;

Vás jest málo, mnoho ale vrahů,

Příčících se mně a lidstva blahu;

Málo vás, a boj vás čeká tuhý

S pekel otroky a světa druhy! –

Ty však nic se neboj, malé stádce,

V díle tom a tuhém s vlky boji;

Aj, nebeský Otec můj a vládce

Vítězství dá tobě láskou svojí!