ŽEŇ

Ženci na polích

nad zlatem klasů

jsou sluncem prozářeni.

Jsou jak stromy nachýlené

nad vlny řeky,

v níž zhlížejí sílu svou,

laskají,

kosí

úrodu země

chtivýma rukama,

jasným paprskem očí.

Cítí,

že je to poklad roku,

který země schraňuje lidem.

Proto zpívají

ženci,

když žnou,

a podťaté klasy

jim odpovídají,

jako jívám na břehu

vlny řeky prchající