ŽENA CIGÁNSKÉ KRVE.

Statek měl a domek nový,

podědil ho po tátovi;

od otcova bratra strýka

plemeňáče dostal býka.

Od pantáty dostal hřebce,

oženil se, tančil křepce,

dostal ženu, pěknou v líci,

krasavici, parádnici.

Měla na rtech sladká slova,

co den chtěla býti nová,

vše chtěla, co srdce snilo,

peněz však už nestačilo.

A muž, aby hověl ženě,

prodal něco každodenně;

prodal louku, prodal pole,

a les mladý nic než hole.

Prodal býka, prodal hřebce,

koupil botky, koupil čepce,

naposledy koupil šaty –

ukradené za dukáty!

Přišel hajdúch: „Pomoc není,

musíš se mnou do vězení,

zatím ženu na sirobě

mladý sudí vezme k sobě.“

Muž dokonal na žaláři,

ženušce se dobře daří:

kvetla, tloustla, víno pila –

potom v městě cigarila.