Žena cizoložná.

Jak v hříchu dopadli, tak v chrám ji vedli:

hruď rozhalena, rozpoutány vlasy.

Strach zděšením jí sžíhá zvlhlé řasy,

a tváře mrtvolně jí hrůzou smrti zbledly.

Pešť zákonníci s kameny již zvedli,

jí zlořečí mstou zjitřenými hlasy.

Psal Kristus mlčky cos jim na úžasy, –

však na ni jeho čisté zraky nepohledly.

Stud nechtěl zřít a hnus a oklamání,

jímž po polibcích ústa hořknou žlučí,

chvil příštích děs – a bázeň umírání?

Psal do prachu... A hrůza hříšné ženy

i v ložích rozkoše tím tížně mučí,

co pro ně psal – v jich srdcích Zavržený.