ŽENA. (II.)

Jen málo schází, mohla býti dokonalá.

Má v póse vděk antické štíhlé vásy,

nechtíc a nevědouc gracie neustálá...

jí málo schází.

I tam, kde příroda jí méně krásy dala,

jí z ženství v hmotu tolik světla vchází,

že vždycky dost ho má, by v rozkoš muži vzplála.

Své Krása reflexy jí v pozdní záři hází,

ať Juno básně jest, snů Víla malá,

by mrzkost zdeptala, jež hadem kol se plazí,

jí málo schází.