Žena kananejská.

Před Ježíšem poklekala,

kolena mu objímala:

„Pozdrav, pozdrav dcerku moji,

slovo rci, – ji divem zhojí!

Já ji písní kolébala,

vlastním mlékem odchovala –

Smrť teď stojí u podvojí,

od oka jí rubáš strojí.

Nedej, Bože, pálit svíčky

za mé dítě na dušičky!

Živé děti – k hoři třeba

ujídají matce chleba.

Ale mrtvé – srdce šlapou,

až krví z očí slzy kapou.“