Žena, kteráž měla ducha nemoci osmnácte let.

Kdys od nemocné vrátil jsem se ženy.

... Ach bída, Bože, bída! – Na nečistém loži

uzlík skroucených kostí v hnědé svrasklé koži...

K ní na zem poklekl jsem vyděšený.

Jí od úst chytám nesrozumné steny, –

to zpovídá se... Kotě přede u podnoží.

Lhostejně pak přijímala Tělo Boží...

Den jarní venku jásá rozjasněný.

Den třetí pohřeb... Chorých Hojiteli,

– tak v hloučku babek hlavou se mi snuje, –

v ráj duši přijals! Tělo shnije s těly...

Hor vzduchem jiskří skřivánčích písní slohy,

co hrobař mrzutě mi vypravuje,

že musel do truhly jí zlámat schromlé nohy...