ŽENA – METEOR.

Padaly hvězdy. Hleděl jsem na ně

zrakem tak toužícím i teskným tak:

jako když slza skane nám maně,

jako když do hnízda spouští se pták.

Je to jak snění, okamžik pouhý:

sotva ti zasvitla hvězda, juž hasne,

ale v tu duši tvou ryjí se prouhy

jejího padání žhavé a jasné.

Jak jsem tak na Vás myslil tou chvíli,

Pravda mi šeptala, sám nevím proč, –:

Ta hvězda před chvílí? Pruh jasný, bílý?

Chceš-li ji, pro kámen do bláta skoč!