ŽENA Z LIDU.

By Josef Svatopluk Machar

Je to bída! Člověk pomaličku

bude jíst jen brambor syrový!

Dát ten celý život do uzlíčku

a prodat ho aspoň židovi!

Nikde spásy... Vsadíš do lutrije

na živý sen jmění veškero –

splete ti to ďábel, kanálije,

nevyjde ti ani numero.

Z kostela si přineseš jen zlosti.

Jak švec tenhle velebníček náš

odrepetí kus té pobožnosti,

sotva pomodlíš se otčenáš.

Bída... Pánbu hluchý je a slepý,

a čert o člověka nestojí.

A ta kosatá si někde dřepí,

když by člověk rád spal v pokoji.