ŽENA

Mezi všemi ženami

tebe jedinou jsem vyvolil

pro útěchu dnů a zdobu nocí.

Je v tvé moci,

aby se nad námi slunce rozhořelo,

je v tvé moci,

aby potemnělo

všechno, co jsme si rozsvítili.

Je v tvé moci,

abychom se sžili

jak dva lidé, z ráje nevyhnaní,

je v tvé moci,

abychom si vlili

jed do krve a život k nepoznání

si zhudlařili.

Do tvých drobných dlaní

kladu hnízda přání.

Vyvedeš z té ptačí druže

jeden sen, jenž vzletět může

třeba k nebesům?

Budu se k tvým rtům,

má ženo,

vracet pro polibek síly,

aby jasno bylo k cíli?

Dáš mi víc, než po zásluze

muži patří, jenž se stará,

dáš mi nové barvy v duze,

nová jara?

Od zásnub, přes život, boje,

budeš mne mít věrně ráda

láskou, která neuvadá,

ženo moje?