ŽENA

V korunách cedrů vítr šumí plach,

vzdech líně vyráží a namáhavě.

Spí ticho na visutých zahradách,

v něž Semiramis bledá vyšla právě.

A ňadra jak dvě vázy z opálu

v měsíce záplavě se matně skvějí

a dmou se v divých vášní přívalu,

jež v krvi vrou jí dneska šíleněji.

A pružně, jak had v měkkých pohybech

se bok jí vine, něha spí v něm vřelá,

a z očí královny svit žhavý šleh,

jak zlatá, jedem napuštěná střela.

A před pohledem ženy vášnivé

a před zločinnou krásou, která září,

se v úctě chvěje celé Ninive

a kleká ve prach se skloněnou tváří.