Žena.

Assyrský král Asver na vrcholu slávy

k hodům zváti dává říše první hlavy;

pětmecítma týdnů hod má trvat skvělý;

do všech končin říše sluzi zváti jeli.

Pospíchali na tu, na onu též stranu;

přes sto slavných knížat vešlo do Susanu;

vítal je král Asver prostřed večeřadla,

a knížata všecka tváří na zem padla.

Na lehátkách zlatých hosté sobě hoví,

po zdech rozvěšen je čaloun šarlatový,

koberců líc jemný, drahým pošit kovem,

na dláždění stkví se pestře mramorovém.

Z číší vykládaných vína pili stará –

pili, drahně pili – ve tváři král hárá,

temné jeho oko v kobě supem krouží,

po celotu Asver milé paní touží.

Nedbá zvaných hostí, podle dvorských zvykův

sedm nejprvnějších volá komorníkův:

„Ku králové Vasthi chci, abyste spěli,

takto hovoříce: S námi pojď, král velí!

Pochlubit se hodlá krásou tvou a vnadou,

kaž, ať ženy perly na hrdlo ti kladou,

koruna ať zlatá na tvé hlavě září,

chce tě Asver objít před svých hostů tváří!“

Hrdě cudná Vasthi šine sličnou hlavu:

„Nejdu, rcete králi, spíše na popravu!

Mrzký taký celot, zvyk je kupné roby,

či můž' hanbu skrýti koruna a zdoby?

V síni mé ať střízliv do mého dá klínu

hlavu svou, ne zpit jsa, při harfách a vínu;

žena nad královnu, stud koruny výše!..“

Slyšel král a poslům mrštil ve tvář číše.

Skočil s trůnu, zuřil, zalál hlasem hromu,

s berlou hnal se tygrem ku králové domu;

vešel – zřel ji hrdě nad trůn vyvýšenou –

na kolena padl před Vasthi, svou ženou!