Žena

Tiskl čelo v horké dlaně,

duší táhlo snění:

„Rozkotáno! V zlobě, haně

blaha žití není!

Bouří plout, když není vesla...

Běda! Kdo mě spasí?“...

Tu mu na hruď hlava klesla

se zlatými vlasy.

Zablesklo se v duši, tváři,

naděj křídly kmitá:

z očí ženy jeho v záři

vstříc mu štěstí svitá.

Lijavcem co býti mělo,

rosou v líce kane...

jedna duše, jedno tělo

novým žitím plane.