ŽENÁM ČESKÝM

Ženy české, matky české!

Slib si dejme a v něm stůjme:

pro blaho své drahé vlasti

všecky síly obětujme!

Nejen muž buď hrdý na to,

že dá všecko pro svou vlast;

vzhůru, ženy, my též chceme

na oltář svou oběť klást.

Muž, ach, ten má meč svůj ostrý,

rámě, sílu – muž má všecko;

ale outlá, slabá žena

jen své srdce a – své děcko.

Dítě! – toto jméno sladké

ženě nebem daný dar,

matky, nejdražší co máme,

dejme vlasti v její zdar.

Prvním slovem lichotivým,

prvním sladkým celováním

český zvuk jim v duši vlejme

s vřelým vlasti milováním.

Jmenujte jim slavné otce,

vylitou pro právo krev,

řekněte jim, jak se znovu

hrdě zvedá český lev.

Ať z nich vzrostou reci statní,

jako lípy, jako doubce;

ať z nich máme Břetislavy,

práva hájce, zloby zhoubce.

Ženy české, matky české!

Jediná nám budiž slast

vychovati naše děti

pro tu slavnou, drahou vlast.