ŽENCI.

Jdou ženci s pole k domovu

a šednou role a lada,

měsíčný srpek stříbrný

za tmavé lesiny padá.

Tam dole od luk vane chlad

do horkých, znavených tváří,

po hvězdě hvězda vychází,

ode vsi světélka září.

Jdou ženci, každý k domovu

a s žatých polí to dýše,

jak po bolestech rodička

když nejprv usnula tiše.