Ženě.

Tys nejdražším mi pokladem

celého světa toho –

jsiť jako růže milostná,

jen nepíchej tak mnoho!

Nevím, s čím bych tě porovnal,

by nikdo neřek' „oho!“

Jsiť jako zefyr líbezný,

jen že si foukáš mnoho!

Svým kouzlem musíš omámit,

ty drahá, nevím koho –

jsiť jak potůček bublavý,

jen nebublej tak mnoho!

Přiletla jsi mi z háječku

ty času za onoho,

jak slavík sladce klokotný –

jen „netluc“, ach, tak mnoho!...