Ženo má.

By Josef Václav Sládek

Však nebudem už jinačí,

ó ženo, ženko, ženo má, –

ať v radosti, ať ve pláči,

ó ženo, ženko, ženo má!

My květem vyšli za mláda,

ó ženo, ženko, ženo má, –

teď cesta sněhem zapadá,

ó ženo, ženko, ženo má!

Dřív druzi byli ochotni,

ó ženo, ženko, ženo má,

teď vánicí jdem samotni,

ó ženo, ženo, ženo má!

Tu tam jen druh zbyl poctivý,

ó ženo, ženo, ženo má!

a ten už také šediví,

ó ženo, ženo, ženo má!

I až udeří hodina,

ó ženo, ženo, ženo má,

ty u mne zbudeš jediná,

ó ženo, ženo, ženo má!

Šlo květem to a přes hloží,

ó ženo, ženko, ženo má,

kdys v jeden hrob nás položí,

ó ženo, ženo, ženo má!