Zenonu ryt. Przesmyckému (Miriamovi).

Ty orgie, jež žijem v jizbě mé!

Kdy paní Hedva plní šálky čaje,

cigaro plá, a my se noříme

v ty milované, nekonečné taje!

Poesis! Krása!... Boje svádíme,

kde sofisma a vtip svou roli hraje;

ty, trochu klassik, chladný k vervě mé,

já, Jakobín, jenž autoritám laje,

tak zápolíme. Že tím proudem řečí

z nás nikdo druhého už nepřesvědčí,

to víme předem... K druhé, třetí ranní

však spokojeně ulehnem’ si k spaní

a ve vzpomínce na ten boj svůj parný

říkáme z Titem: Den ten nebyl marný...