Ženy.

Vás, ženy, ctím a miluji, bytosti čisté a slabé –

Sesterské duše v zahradách Neviditelného!

Ne láskou despoty, jenž deptá vaše labutí šíje,

rozkoše nástroj pro svoji podlou choutku a rozmar,

tiché, blednoucí luny pro svoje žhavá slunce,

ne láskou hříšnou, která vás dolů strhuje s trůnu,

vás ženy miluji soucitem spolutrpícího,

útlou, vnímavou, ženskou duší.

Velebné matky, kojící v bolestech národů símě,

mateřské pohledy, laskání rukou obětiplné,

mučednice kolébky, madonny pode křížem.

Vás, ženy, ctím a miluji, bytosti čisté a slabé!

Panny, koupající lilie těla ve žhavém vzduchu,

bílé, chladné, voskové krásy kaplí a dómů,

panny, svíce na oltáři Nejčistšího,

svíce, jež hoří věčným, nehnutým světlem.

Noli me tangere! mluví hluboké vaše oči.

Velebo matky, nedotknutelná svatosti panny!

V jediném vtělení znám tě a kořím se ve prachu tobě:

vidím tě na měsíci, jejž otočil had svým kruhem,

spasení slabých, velikou, zářnou očistu hříšných,

paprsky slunce řinou a prší z jasu tvých rukou:

Maria je tvé jméno a Královna je tvůj úřad.