Zeskromni, srdce mé,

Zeskromni, srdce mé,

vždyť nevíš ještě,

jak láska tvá vypadá

za větru a deště,

když země vychládá.

Nevíš, jak bude s tvými nadějemi,

až vítr zašumí si haluzemi

a listí opadá.

Tys věčné jaro v sobě uzavřelo,

i sníh když na horách,

však jeho srdce, zda dost lásky mělo,

by vystačit s ní mohlo v zimních tmách?

Dost slunečního tepla pro údolí,

kam láska s výšek hor se uchýlí,

když země nehřeje a nechlácholí

a zánik padne v květ

i v křídla motýlí?