Zesnulému příteli svému Fr. Bártovi. (I.)

Už tak dávno pod tím rovem

samoten a mlčky dřímáš,

na své druhy ani slovem,

ani dechem nevzpomínáš.

Ani slova, ani dechu,

ani oka pohlednutí,

ani rodnou píseň Čechu

druh tvůj prosbou nevynutí.

Ani srdce v citu novém

nezříš víc a neobjímáš,

už tak dávno pod tím rovem

samoten a mlčky dřímáš.