Zesnulému příteli svému Fr. Bártovi. (III.)

V našem kruhu když jsi sedal, bratře,

a kdy jiný tvoje písně zpíval,

byl jsi smutný – jak když úzkost zastře

tichou duši, – v očích slzí příval.

Jeden zvuk tvůj na sta zvuků zbudil,

tisíc písní v srdcích posluchačů,

ale mne jsi přepodivně strudil,

že pro každý zvuk tvůj stokrát pláču.