Žežhulice kuká v houští,

Žežhulice kuká v houští,

vůni vydychuje les,

a paprsek slunka rudý

listím dobývá se všudy,

aby svěžesť květům snes’.

A v té kráse a v té vůni

volá nebe do útrob:

těš se, jaro vše ti splatí,

a ten pohled slunka zlatí

síňku svatební i hrob.

Nuže, co tě rve a trápí,

zapomeň a spáti nech,

vždyť ten život není dlouhý,

brzo snad co atom pouhý

plouti budeš v aeonech.