ŽEŽHULIČKA.

V šírém poli dubec stojí,

na dubci žežhulice,

zakukala, zaplakala,

že není vždycky jaro.

Jakby zrálo žítko v poli,

by vždycky jaro bylo?

Jakby zrálo jablko v sadě,

by vždycky léto bylo?

Jakby mrzly klasy v stohu

by vždycky jeseň byla?

Jakby dívce těžko bylo,

by vždycky sama byla?