Žežulka.

Jaro je! Nivy i lada,

všecko se mladí,

bystřina, panenka mladá,

břeh rukou bělostnou hladí.

Směje se, žvatlá a zpívá,

zář nebes v oku;

jonák břeh v tvář se jí dívá

tule ji milostně k boku.

V blankytu skřivan se koupá,

pěje a pěje;

les mladý na špičky stoupá,

zelená hruď se mu chvěje.

V ňadrech mu – cože as nese?

žežulka kuká;

mladým se srdce třese,

a starým zpomínkou puká.