ŽEŽULKA

Pod bukem v zeleném boru

pláče Maryška ze dvoru,

žalem chce jí srdce pukat;

vtom žežulka počne kukat.

Kuku, kuku, kuku!

Zní vesele s buku.

Prvnikrát tě slyším, ptáčku,

oznam ty mi, můj miláčku,

za kolik let hoch se vrátí,

bych se mohla za něj vdáti?

Kuku, kuku, kuku!

Hlásá ptáče s buku.

Tři léta mám čekat, ptáče?

Srdéčko mé, nech již pláče;

celý den když budu zpívat,

dlouhý čas nebudu mívat;

a žežulky kuku

přiznívá jí s buku.